Řešili problémy vojenských veteránů
Jedenácté výroční setkání členů asociací stovky válečných veteránů zemí střední a východní Evropy a konference na téma „sametová revoluce“ se konaly v pátek v areálu Hvězdárny a planetária v Brně.
Mezi přednáškami účastníků z mnoha evropských zemí směřovaly projevy českých vojáků nebo politiků k tématům: Kam jsme se v uplynulých 30 letech posunovali, Co dál a kam směřujeme. Třetí blok měl název Výzvy a jejich ohrožení. Třicetiletý průřez aktivitami Vojenského historického ústavu (VHÚ) udělal kpt. Pavel Stehlík: Uvedl, že obyvatelé ČR potřebují znát lidské příběhy českých válečných veteránů. V povědomí mají, jak se chovaly za válečných konfliktů české jednotky vyslané vládou do zahraničí, avšak netuší jaké byly přitom životní příběhy lidí, jednotlivých účastníků, jejich strasti i radosti, proč jednali tak, jak jednali. VHÚ proto pořizuje životní zpovědi českých vojáků, kteří ještě slouží nebo přijeli z misí třeba z Mali nebo Afghánistánu. Tedy obrazy minulosti vyjádřené vlastními slovy. Už proto, že vzpomínky staré měsíc nebo půl roku jsou jiné než po pěti, deseti letech. Výsledky orálních výpovědí veteránů vydává VHÚ ve vojenských a odborných publikacích i na českých a zahraničních konferencích a výstavách. Vede se debata o užitečnosti ČR na vojenských zahraničních misích.
Podle slov jednoho z představitelů resortu mladá generace nedostává informace o české vojenské účasti v zahraničí ve stravitelné, přijatelné podobě. Po letech často i zesměšňování armády mladí často nechápou, jak může být někdo schopen nechat se zabít z lásky k vlasti. Dějiny byly odlidštěny, lidské příběhy byly nahrazeny změtí čísel, podivných i nepravdivých argumentů dávaných autoritami dětem k věření v rodině i ve škole. Podle slov jednoho z vysokých důstojníků jeho dcera se o 2. světovou válku nenajímala. Ale zhlédnutý film o atentátu na Heydricha ji zaujal natolik, že intenzivně pátrá, jak to tehdy bylo. VHÚ proto životní příběhy českých válečných veteránů všestranně šíří na veřejnosti. Už proto, že veřejnoprávní média se zmiňují o českých zahraničních misích jedině, když se vracejí do ČR rakve pokryté českou státní vlajkou. A veteránů 2. světové války žije v ČR momentálně posledních 340, zatímco před třemi roky to bylo ještě o tisícovku víc.
Účastnici potvrdili, že legislativa týkající se válečných veteránů v ČR není jednotná. Jejich nároky si přehazují ministerstva mezi sebou a nejraději ať jejich výsluhy či nové pracovní uplatnění v civilu řeší nejlépe Ministerstvo obrany ČR. To přesto, že jejich vyslání do misí je záležitost vládní, nadresortní.
Proměnu ozbrojených sil Československa od r. 1989 po dnešek přiblížil účastníkům konference Josef Procházka. Technologie v armádě není všemocná, záleží vždy na morálku lidí dané země, odhodlané i s málem techniky svoji zemi účinně bránit. Politika lidí okolo Václava Havla zrušila zbrojní průmysl a zmenšila českou armádu za 30 let na desetinu. Velkou podporu dostávají zahraniční vojenské mise, zatímco domácí armáda je investičně podvyživená a zastarala. Nyní nastala nová etapa zbrojení jako odraz vzestupu a obnovy velmocenských ambicí Ruska a třenic USA s Čínou. Podle expertů Česku nehrozí bezprostřední válečný konflikt, avšak vypuknout může někde na okraji území aliance NATO. Dřívější komunistický přežitek ve školách – zrušená civilní ochrana či obrana – se nyní bolestně obnovuje. Dle expertů zlepšení obranyschopnosti ČR paralyzují vlastní balastní zákony!
Rokování se zúčastnili též generálové Armády ČR, bezmála třiadevadesátiletý veterán korejské války plk. Antonín Malach z Rosic u Brna (pobočník velitele čs. delegace pro vyjednání příměří na korejském poloostrově) nebo členové zákonodárného sboru.
(vž)

 

Foto – Václav Žalud

Na snímku brigádní generálka Lenka Šmerdová s bezmála třiadevadesátiletým plk. v. v. Antonínem Malachem, veteránem korejské války.