Moskva očima finalistů Mezinárodní olympiády v ruském jazyce

Autor článku: Vojtěch Antoš, septima

Je neděle 3. prosince, půl čtvrté ráno. Uplynuly tři týdny od onoho pátečního odpoledne, kdy byly vyhlášeny výsledky semifinále Mezinárodní olympiády v ruském jazyce a dozvěděli jsme se pro nás naprosto neuvěřitelnou a skvělou zprávu, že jsme postoupili do Moskvy, a konečně nastává den odletu! V Praze se setkáváme se studenty z Kroměříže a jejich profesorkou ruštiny, která nás všechny do největšího města Evropy bude doprovázet. Pak už hurá do letadla a vzhůru do Ruska! Během necelých tří hodin přeletíme Polsko a Bělorusko a kousek za Smolenskem začínáme přistávat. Jsme v Moskvě.

Vzhledem k tomu, že jsme před dvěma měsíci byli se studenty gymnázia na poznávacím zájezdě do Pobaltí a Petrohradu a toto město jsem navštívil i před třemi lety, není již pro mě Rusko tak cizí, byť jsem doposud viděl jen minimum z této země (přiznejme si však, že celičkou Rus neviděl ani prezident Putin – snad tedy jen Jurij Gagarin, když nad ní prolétal ve vesmíru). Přesto jsem plný dojmů, poněvadž o Moskvě jsem snil již mnoho let a moc jsem si přál poznat, jaká ve skutečnosti je.

Jedeme do hotelu a hned vidíme něco typicky ruského – nekonečné fronty na moskevském silničním okruhu. Kolonami je město pověstné a ať je den či noc, vyhnout se jim nedá. Alespoň si ale můžeme povšimnout Moskevského průplavu spojujícího řeky Moskvu a Volhu či nedávno postavené koncertní síně Crocus City Hall, v níž se konají ty největší hudební události v Rusku. Hotel Astrus, v němž jsme ubytovaní, je velice pěkný a hlavně obrovský. Ostatně celá Moskva je velikášská, jak v následujících dnech dobře poznáme. Vše je tu vysoké a velkolepé, člověk si najednou připadá strašně malinký – a to jsem ještě nezmínil, že zde dnes žije téměř 13 milionů obyvatel!

Ještě první den se nedočkavě vydáváme metrem do centra. Jízda podzemní dráhou je sama o sobě zážitkem; stanice patří mezi nejhezčí na světě a některé jsou dokonce zapsány v UNESCO. Vystupujeme z metra a ocitáme se najednou v tak trochu jiném světě – stojíme před sochou maršála Žukova, což znamená, že jsme jen pár metrů od slavného Rudého náměstí. Na ten okamžik, kdy jsme prošli Iverskou bránou a před námi se nejvýznamnější rynek Ruska objevil, nikdy nezapomenu. Krása a působivost tohoto místa vás tak vyvede z míry, že absolutně přestanete vnímat realitu a ani se vám nechce věřit, že opravdu na „Ruďáku“ stojíte. Okamžitě je mi jasné, že se sem musíme ještě vrátit, abychom si náměstí mohli více prohlédnout; navštívit jej jednou skutečně nestačí. Místo, kudy kráčely dějiny, zaujme všemi svými symboly: kremelskou zdí, Mauzoleem V. I. Lenina, nejluxusnějším ochodem v Rusku GUMem či Kazaňským chrámem. Zajímavé je, že Kazaňský kostel, stejně jako největší pravoslavný chrám Krista Spasitele stojí v Moskvě teprve od 90. let 20. století, jelikož původní stavby byly zbourány Stalinem a na jejich místech postaveny „užitečnější objekty“, jako koupaliště či toalety. Všímáme si i Státního historického muzea, které i přes svůj zajímavý architektonický styl je nejméně významným prvkem Rudého náměstí. Není divu, všichni totiž obdivují stavbu na protější straně – legendární chrám Vasila Blaženého, ten nejkrásnější a nejzdobnější kostel, jaký si umíte představit. Jeho pestrobarevné cibuličky jsou už po staletí pro návštěvníky Moskvy unikátním zážitkem a pro samotné Moskvany nevyčerpatelným zdrojem pýchy a hrdosti. Uznávám, že se někomu může zdát kýčovitý a připomínat polárkový dort nebo nějaký dům postavený z lega, ale přesto je tak krásný, že i ten nejuspěchanější člověk po cestě do práce by se před ním zastavil a chvíli se prostě jen kochal jeho věžemi. Nutno dodat, že celé centrum Moskvy je velice upravené a čisté a je radostí jím procházet. Ať už pěší zóna Arbat, Novoděvičí klášter či Lomonosovova univerzita a jiné mrakodrapy zvané Stalinovy sestry, vše udělá obrovský dojem. Ostatně, že je město pro procházky jako stvořené, dokázal už slavný režisér Nikita Michalkov ve svém kultovním filmu Kráčím po Moskvě.

Hlavní náplní našeho programu byla samozřejmě olympiáda. Probíhala v Puškinově institutu a pro nás znamenala úplně novou zkušenost. Soutěžilo se každý den, čekala nás slohová práce, ústní zkouška z reálií Ruska či gramatický test. Úkoly byly náročné a konkurence obrovská, nicméně po celou dobu zde probíhala mimořádně příjemná atmosféra. Učitelé si nás získali svou pozitivitou a smyslem pro humor, především profesor Annuškin svými komickými kousky rozesmál celý sál. A abychom netrávili čas pouze v institutu, navštívili jsme i planetárium nebo Geologické muzeum Vernadského, kde proběhlo slavnostní zahájení olympiády. K našemu obrovskému překvapení nás přišla pozdravit dokonce ruská vicepremiérka!

Myslím, že i přes velmi vysokou úroveň ruštiny studentů z jiných zemí jsme si vedli dobře a nakonec přišel i úspěch – Taisiya Voytenko ze sexty jako jediná reprezentantka České republiky získala cenu druhého stupně a zařadila se mezi 20 nejúspěšnějších soutěžících.

Pro nás všechny ovšem bylo hlavní, že jsme nejen poznali Moskvu, ale také spoustu nových přátel ze všech koutů světa. Bylo velmi zajímavé s nimi navázat dialog a dozvědět se něco více o jejich zemích. Mám obrovskou radost, že olympiáda proběhla nikoliv jako soutěž, ale jako svátek. Mým osobním největším zážitkem se stalo krátké posezení u piana, kdy jsem doprovázel studenty zpívající největší ruské hity, ať už to byla Kaťuša, Milion růží či má nejoblíbenější píseň Ajsberg. Všichni studenti na nás působili velice sympaticky a jsem rád, že i po návratu jsme s nimi zůstali v kontaktu, byť zatím pouze přes sociální sítě. Věřím však, že se s nimi uvidíme znovu i osobně. Jaký tedy týden v nesmrtelné Moskvě byl? Krásný, velkolepý, veselý, jedinečný! Moskva je překrásné město, byť zcela odlišné od všech ostatních, a jsem moc rád, že jsem její atmosféru mohl pocítit na vlastní kůži. A přestože zde byla doslova zima jako v Rusku, velmi bych si přál, kdybychom zdi majestátního Kremlu či klikatící se řeku nesoucí stejné jméno jako město samotné mohli někdy vidět ještě jednou.

 

Autor článku: Taisiya Voytenko, sexta

V neděli 4. 12. 2017 v 9 hodin ráno, studentka sexty, Taisiya Voytenko, student septimy, Vojtěch Antoš, a další dva studenti z Kroměříže odletěli do Moskvy na XV. Mezinárodní olympiádu z ruského jazyka. Celkem nás bylo 150 studentů a 21 učitelů z celého světa. Na letišti nás čekala studentka z Puškinova institutu, zavolala taxi a odvezli nás do našeho hotelu “Astrus”.

Hned první den naše skupina z České republiky nechtěla jen sedět na pokoji, takže jsme vyrazili metrem na Rudé náměstí. Viděli jsme různé památky a byl to opravdu krásný zážitek. Druhý den se konaly konzultační hodiny, na kterých nám říkali, jak bude probíhat olympiáda. Třetí den už jsme měli první zkoušku, slohovou práci. Byli jsme rozdělení do dvou skupin: první skupina byla pro školy, ve kterých probíhá výuka v ruštině a mluví se v podstatě všude rusky. My s Vojtou jsme byli v první skupině, v kategorii A2. Slohová práce byla na téma “Můj nejlepší kamarád” – «Мой самый лучший друг». Po obědě jsme byli rozdělení do skupin, konkrétně Česká republika pracovala s Černou Horou, Tádžikistánem, Ukrajinou, Estonskem a USA. Nasedli jsme do autobusu a jeli na exkurzi po Moskvě. Do hotelu jsme se vrátili pozdě večer a museli jsme se připravovat na další zkoušku. Čtvrtý den – gramatický test z ruského jazyka. Ve skupině jsme pracovali s Vojtou. Měli jsme tři zadání: 1. text, do kterého jsme doplňovali slovesa ve správném tvaru, 2. situaci a měli jsme se rozhodnout, kam je lepší jít o víkendu a 3. reakce na nějakou nečekanou situaci.V 18:00 bylo oficiální zahájení olympiády, bylo to něco jako koncert v muzeu s krásným výhledem na moskevský Kreml.

Pátý den jsme byli vyzkoušení na historii Ruska. Každý z nás si vylosoval nějaké téma a měl 20 minut na přípravu. Řekla bych, že jsme to zvládli celkem solidně. Hned po zkoušení už měl každý z nás připraven miniprojekt: prezentaci z 8 slajdů a k tomu referát, který jsme uměli nazpaměť. Večer byla exkurze do planetária. Na hotelu jsme se večer setkali s dalšími studenty a procvičovali ruštinu povídáním. Šestý den: slavnostní večeře a vyhlašování výsledků. Taisiya Voytenko se umístila na 2. místě. Na třech prvních místech bylo 30 vítězů, což znamená, že na každém místě skončilo deset studentů, z každé republiky se mohl umístit pouze jeden. Po vyhlašování jsme se moc dobře nevečeřeli, rozloučili a jeli na hotel balit věci. Sedmý den jsme letěli zpátky do Prahy.

Za týden v Moskvě má každý z nás moc krásných zážitků a vzpomínek. Poznali jsme lidi různých národnosti, se kterými jsme mluvili pouze rusky. Naučili jsme se být více samostatní. Jsme moc rádi, že jsme měli možnost jet do Moskvy. Závěr doplním citátem: „Snaha je snaha pouze tehdy, když máš málo spánku, ale tobě to nevadí, protože máš před sebou nějaký cíl.”

Div. také článek Gymnázisté z Velkých Pavlovic postupují do finále XV. Mezinárodní olympiády v ruském jazyce.