V roce 75. výročí od bojů na Dukle vychází nové vydaní publikace „Cesta k Dukle – plná potu, bláta a krve“, kterou její autor Vlastimil Schildberger st. vydal před deseti lety. Nejprve charakterizuje situaci v roce 1944 před Karpatsko-dukelskou operací na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Provedla ji vojska 1. ukrajinského frontu maršála SSSR I. S. Koněva, v jehož rámci bojovala 38. armáda pod velením gen. plk. K. S. Moskalenka, jehož autor představuje v jeho služebním zařazení a v účasti v operacích Rudé armády. V souvislosti s letošním 40. výročím smrti arm. generála Ludvíka Svobody je dobré číst autorovo obsáhlé vylíčení života vojáka z povolání od účasti v legiích v Rusku, přes službu naší armádě za 1. republiky až po odchod do Polska a léta pobytu v SSSR před vpádem hitlerovských vojsk a vznikem naší vojenské jednotky v Buzuluku a její bojové nasazení v boji o Sokolovo v březnu 1943. Dále popisuje vojenskou dráhu plk. Jana Mikuláše Kratochvíla, velitele našich vojáků na Dukle, kdy po nezvládnutí situace byl odvolán a zařazen na méně důležitá místa. Autor publikace svým obvyklým způsobem při popisech bojů podrobně charakterizuje urputné boje v uvedené operaci příslušníků našich a sovětských vojsk proti obráncům pozic za využití odzbrojení obou slovenských divizí a našeho opevnění vybudovaného za 1. republiky. Popisuje útvary a velení na obou stranách bojujících jednotek. Uvádí ztráty našich 1844 padlých a 4700 raněných, 21 000 padlých a 63 000 raněných rudoarmějců a u nepřítele 11 000 mrtvých a 25 000 raněných. Právě tyto ztráty bývají občas tím hlavním tématem v našich médiích, které i zpochybňují průběh uvedené operace vůbec s otázkou, zda taková apokalypsa byla potřebná. Vzpomínám v této souvislosti na výrok arm. gen. Ludvíka Svobody. Jak snadno jsme ztratili svobodu a jak těžko a za jakých zejména velkých obětí sovětských vojáků jsme ji opět získali. Boje na Dukle jsou čtenářům přiblíženy výňatky ze vzpomínek pplk. Jiřiny Švermové — Kopoldové, Arnošta Steinera i příslušníka divize Wehrmachtu Johannese Flemkeho se závěrem, že na obou stranách bylo utrpení, krev a často konec života. Vlastimil Schildberger st. připomíná i vznik skupiny nadšenců pro bádání po padlých letcích, které se během let terénních výzkumů podařilo nalézt zbytky mnoha letounů sovětských i německých a ostatků pilotů. Patří mezi ně i případ amerického pilota W. I. Kigginse, jemuž byl v roce 2007 odhalen pomníček v Brně – Slatině.
V našich médiích se hovoří i píše o pronásledování těch, kteří bojovali proti nacistům na Západě, z podnětu Bedřicha Reicina se však pronásledování dotklo i našich bojovníků na Dukle. Díky intervenci Moskvy byl Ludvík Svoboda zbaven obvinění z přípravy puče a do veřejného života ho vrátil N. S. Chruščov, vedoucí delegace KSSS na X. sjezdu KSČ v roce 1954. 6. říjen jako Den armády byl zrušen, o bojích na Dukle ani slovo. A o úloze lidu a armády Sovětského svazu za druhé světové války se nemluví a nepíše vůbec. Bylo to zřetelné při oslavách 75. výročí invaze spojenců do Normandie letos v červnu. Slyšeli jsme vyjádření mnoha státníků i politiků, že právě tehdy začínalo osvobození Evropy od nacismu. Prezident Ruské federace pozván nebyl. Jako by toto osvobozování nezačínalo protiofenzívou u Moskvy v prosinci 1941, vítězstvím v bojích o Stalingrad a v kurském oblouku v roce 1943 a dalšími operacemi, při nichž až 80 % hitlerovských vojsk bylo na východní frontě zneškodněno.
Publikace Vl. Schildbergera je doplněna několika písemnými dokumenty, fotografiemi a mapkou bojů na Dukle. V novém vydání publikace jsou v medailonech představeni Robert Reich, Marie Lastovecká, Bedřich Goldman, Arnošt Steiner. Vydání publikace je víc než potřebné v době vydávání publikací, v nichž je skutečný průběh událostí druhé světové války tak či onak falšován, přepisován.
PhDr. Karel Janiš
