Téma «Putování po Izraeli a Palestině s promítáním fotografií» obsáhla páteční beseda Lubory Bednaříkově mezi členy a příznivci Ruského kulturní osvětového spolku na Moravě. V některých místech tohoto státu a zvláště na březích Mrtvého moře (v proláklině 430 metrů pod úrovní oceánu) potkala zhusta ruskojazyčné turisty a pacienty s kožními problémy.
Bednaříková seznámila posluchače z pohledu člověka, který hledal v Izraeli křesťanská památky, známé např. z Bible, a chtěl vědět jak vypadají v současnosti. Jsou nádherné a přitom jednodušší, ne tolik vyumělkované, jako památky např. ve Francii.
Jsou ve státě o rozměrech asi 400 krát 200 kilometrů s devíti miliony obyvatel, kde dvě třetiny území pokrývá poušť. Vznikl za dramatických událostí 14. května 1948 velkým přičiněním SSSR a Československa (Čechoslováci vybavili izraelskou armádu zbraněmi v konfliktu s arabskými sousedy). Od té doby tento stát několikrát změnil hranice i státní uspořádání uvnitř hranic. Stěhovali se tam židé z poválečné Evropy a USA, kteří po holocaustu už víc nechtěli žít v zemích válečné hrůzy. Územní spory mezi křesťany, židy, případně muslimy tam nejsou vyřešeny dodnes. Např. v Hebronu lze v současnosti žít v klidu jen těžko. Země zvládá vlny přistěhovatelství i společné skoro družstevní hospodaření v osadách — kibucích. I v Jeruzalémě jsou ruské národnostní enklávy.
Dle Bednaříkové irzaelské občany citelně poškodila covidová pandemie. Zrušila turismus a tím i byznys, kdy hodně lidí živí služby pro turisty, rukodělná výroba suvenýrů. Odbyt neměly ani křesťanské a jiné předměty. Spousta živnostníků stáhla rolety a skončila. Palestinští křesťané se nyní stěhují zpět do Evropy.
(vž)
FOTO — Václav ŽALUD
