Za své snažení obdržela Holečková od Rusů vyznamenání, převzala ho přímo z rukou prezidenta Vladimíra Putina. Medaile nese název „Znak otličija za blagodějanije“, tedy něco jako záslužná medaile za dobrodiní. Uděluje se za aktivní společenskou činnost.

23. 11. 2012 Zdroj: ČT24

Nová fakta o obětech 2. světové války: Vykopávali mrtvé Rusy v polích

30. září 2018 • 05:00

Na konci světové války padlo při osvobozování Československa jenom na jižní Moravě skoro dvacet tisíc sovětských vojáků. Kamarádi je pohřbívali většinou tam, kde zemřeli. Obětí bylo hodně, válečná vřava doznívala, copak byl čas hledat hřbitovy? Jenomže i v tom zmatku se musel mezi mrtvými udělat pořádek. Trvalo rok, než se všechna těla našla, exhumovala a důstojně uložila do země na místě tomu určeném. Okamžiky, které si ve víru dějinných turbulencí člověk ani neuvědomí, se zabývá brněnská amatérská historička Soňa Holečková (55).

Přepohřbít oběti, najít pro ně místo posledního odpočinku. Po válce jev zcela běžný. Že mohli vojáci »ztratit« jména nebo mohlo dojít k záměně – nic neobvyklého. Stovky hrdinů se svým rodinám ztratily. Paní Soňa Holečková pátrá po jejich osudech, k hrobům přidává identitu, ale především pomáhá rodinám z bývalého Sovětského svazu najít jejich příbuzné, zjišťuje, kde byli nakonec skutečně pohřbeni. Je to jen koníček, její práce je ale natolik významná, že ji ocenil i ruský prezident Vladimir Putin.

Jakkoli je dnes pověst sovětských vojáků diskutabilní, někteří páchali na osvobozených územích páchali násilí a drancovali, nemůžeme popřít, že nás Rudá armáda osvobodila (i když s fatálními politickými a hospodářskými následky) a patří jí za to přinejmenším úcta a respekt. Padli tu synové, otcové, a jejich rodiny doma, daleko na východě, dostaly pouze stručné vyrozumění o jejich smrti. Kdy, kde a za jakých okolností padli a kde jsou pohřbeni, to už nikdo neřešil. Nicméně i sovětští vojáci byli pečliví a místa uložení obětí do země podrobně zaznamenali do plánků!

Začalo to seriálem Čtyři z tanku a pes
A toho využila Soňa Holečková a začala pro pozůstalé pátrat v archivech, přiřazovat identitu ke hrobům. Pospojovat souvislosti. Vojenská historie je jejím koníčkem, a zvláště pohyb ruských vojsk právě na jižní Moravě. „Vyrostla jsem na seriálu Čtyři z tanku a pes. Pěkný, čistý příběh o bojovém kamarádství mě uchvátil,“ líčí úvodem paní Soňa. Vzpomíná, jak ji coby pětiletou sovětský důstojník v osmašedesátém choval v náručí, hruď měl plnou barevných vyznamenání.

Dopisovala si s ruskou kamarádkou
Od 12 let si také dopisovala s ruskou kamarádkou, jezdila na koních a dělala historický šerm. Tak se dostala k účinkování v rekonstrukcích historických bitev, potřebovali tam jezdecké oddíly. Po přestěhování Němčiček nedaleko Brna se začala zajímat o jejich historii, která byla na konci války natolik zajímavá, že se této tématice začala věnovat blíže. „A tak jsem dospěla k vojenské historii,“ směje se své komplikované cestě.

Překvapení na síti, dokumenty o padlých
Rusky umí dobře, do počítače si nainstalovala klávesnici s azbukou a začala ze zájmu projíždět ruské historické stránky. „Dostala jsem se na něco, na co jsem vytřeštila oči. To byly skenované dokumenty z centrálního vojenského archivu tady z jižní Moravy. Mapky obcí, vyznačená místa hrobů. Třeba Syrovice, dědina vedle nás. Objevila jsem, že Rusové po roce 2005 otevřeli některé archivy, digitalizují to a dávají na oficiální weby. A tam si bylo možno stáhnout, co potřebujete. Začala jsem si stahovat 2. ukrajinský front tady na Moravě.“ Jen pro přesnost, front byla nejvyšší vojenská jednotka v Rudé armádě. 2. UF, který osvobozoval právě Moravu, čítal zhruba 370 000 lidí. Skládal ze tří armád vševojskových, jezdecko- -mechanizované skupiny k útoku na Brno byla přidána jedna armáda tanková.

Jak se dávají dohromady jména a hroby
„Jsem asi první člověk, který na ty databáze narazil, někdo, kdo byl schopen porozumět ruštině, tedy i té psané. Kdo se zároveň vyzná ve vojenské terminologii a orientuje se na jižní Moravě.“ Byla zvědavá a začala nalezené informace porovnávat s českými záznamy. Třeba Vojtěch Žampach ve své knize Směr Brno dal dohromady přehled z místních kronik, kolik, kde padlo sovětských vojáků, kolik bylo pohřbeno, přepohřbeno, případně kam, a jejich jména, která se zachovala. V archivech jsou sice záznamy hlášení ztrát, a kde jsou vojáci pohřbeni, už tam ale nebyly informace o přepohřbení, které proběhlo následující zimu 1946.

Počet rakví se nemusí rovnat počtu mrtvých
„Jak jsem to začala vytahovat z archivů, zjistila jsem, že tam je hodně nejasností. Vytvořila se centrální pohřebiště v Brně a na dalších několika místech (např. Kr. Pole, Řečkovice, Komín, Lískovce, Jundrov, Hustopeče, Znojmo, Hodonín). Počty ale většinou nesedí. Zřejmě to je tím, že se na konečných místech počítaly jen rakve, přišlo třeba 54 rakví, ale že tam bylo dohromady 90 vojáků, to už nikdo neví.“

30. září 2018 Celý článek Nová fakta o obětech 2. světové války: Vykopávali mrtvé Rusy v polích